Kus papíru a drátu a je hotovo

Včera jsem se zmiňovala o jednoduchém a elegantním řešení pro skladování drobných šperků, které má Dračí sedma na skladě. Dnešní počasí sice není focení nijak nakloněno, spíš naopak, ale jeden mizerný snímek snad snesete, zvlášť když je pouze ilustrativní.

Ano, jsou to jen malé origami krabičky, poskládané v rychlosti a koníkem secvaklé k sobě (lepidlo by dlouho schlo), ale praktičtější skladovací systém jsem si nemohla přát. Z volně doma dostupných materiálů, jednoduše stohovatelné, co jen plastová nádoba dovolí, pro kolekci 365 krás života naprosto ideální, protože do jedné nádoby se vejdou dva "měsíce" plus dalších cca 16 drobností.

Časem se možná odhodlám spáchat i luxusnější a trvalejší verzi pro své osobní drobné šperky (kterých už je taky požehnaně), nicméně prozatím se tenhle systém bude využívat primárně pro bezpečné skladování hotových drobností.

První podzimní žblept

Možná jste si toho všimli a možná ne - od dnešního večera přibyl odkaz na Postcrossing. Ano, Cirrat se svou neustále se rozrůstající sbírkou pohledů z celého světa mne dostatečně navnadila, takže jsem se k té pelikánovité šílenosti přidala taky. Momentálně je můj pohled někde mezi naší vlastí a Finskem (a jsem zvědavá, kdy dorazí na místo určení).

Ve jménu země

Tahle kratičká věc vznikla samovolně, během práce na jednom náhrdelníku, kdy mi virtuální společnost dělal Sikar a klevetili jsme (jako obvykle) o všem možném včetně psaní. Už ani nevím, co tehdy Sikar pronesl, ale tektonické desky se daly do pohybu a vypudily z hlubin mého mozku tenhle text.

Možná by si zasloužil ještě dobroušení, pár drobných úprav a vysvětlivek, nicméně v této podobě putoval do Fantastické povídky 2012. Výsledek nevalný, nedostalo se to ani do finálové skupiny. Kupodivu (pro někoho) mne to však nemrzí. Jsou jiné, důležitější bitvy, které se snažím vyhrát (a stále to nevzdávám).

Když ve Hvozdu prší

Včerejšek se může směle přihlásit do řad nádherných, plně využitých dní ekyelčího života. Hodně se poslouchala muzika, debatovalo s Teem, porcovala se megadýně od Ginny (a desetikilovou třetinu mám ještě uloženou v kuchyni pro pozdější zpracování na mňami kompot a možná i na dýňový koláč, pokud se mi bude chtít), háčkovala se smetana, psaly se poznámky a vymýšlely či znovu vymýšlely nové povídky, upravovaly se texty pro klienta, páchala se procházka a jedly se hrušky, spadené silným teplým větrem do trávy. Zkrátka nádherný den využitý naplno.